Jsem tvor vyloženě teplomilný. Ráda se vyhřívám v záři slunečních paprsků a každý podzim se těžko vyrovnávám s výhledem na několik měsíců chladu, plískanic, bláta, mrazu, sněhu, šera, zkrátka všeho, co s sebou tohle roční období přináší. Ale pak se zase každé jaro nadšeně vrhnu na zahrádku a hledám, kde už co raší a rozkvétá.

 Letošní zima (nebo spíš „zima“) byla jiná. Prý nejteplejší za posledních 125 let, což by nebylo zas tak mnoho vzhledem k historii lidstva, kdyby to nebylo nejvíc za celou dobu, co se systematicky sledují teploty. Tak dlouho jsme zimu čekali, až nám tu v polovině ledna vykvetly sněženky a petrklíče.

 Nechyběla mi. Jen mě občas napadlo, že zima bez zimy není samo sebou. Navíc se podobné zvláštnosti, ale i katastrofy vyskytují čím dál častěji. Bible říká, že podobná znamení budou provázet konec těchto časů. Možná nám Bůh chtěl tímhle trsem sněženek připomenout, že čas se krátí...

-mca-