Seděl jsem v pokoji v pokoji u Králů a cítil se jako král (nebo jako Král?), možná kousek od obého. Povídal jsem si s Vlaďkou a čas plynul. V jednu chvíli jsem si vzpomněl, že jsem něco chtěl od Romana H. Roman byl můj spolustudent v programu Teen Challenge. Už jsme se dlouho neviděli, a když jsem chtěl naposled Romana navštívit, tak jsem neměl jeho nové číslo a starý telefon měl vypnutý. Když jsem se mu tentokrát na nové číslo dovolal, zjistil jsem, že se má velmi dobře v rámci svých možností. Pracuje jako noční směna ve středisku Teen Challenge v Plzni "Na Vršíčku", přes den ráno dvě hodiny uklízí v jiné církevní budově. Vrátil se ke svému koníčku, kterým je malování. V současnou chvíli ještě nemá dostatek materiálu na celou vernisáž, ale má exhibičně malovat na výstavě obrazů, které pořádá tamní Teen Challenge. Řekl mi, že má teoretickou možnost prodat některý svůj obraz a z peněz si pořídit nové zuby, které padly na oltář užívání drog. Vyprávěl, že se prodírá přes různé pády, ale také vydobývá vítězství. Vyhlíží též ženu. Jednou větou řečeno : "Má se prostě v Kristu dobře." Když jsem pak položil sluchátko a vzpomněl si na Romana, jak vypadal, když přišel do programu, děkoval jsem Bohu, že dělá neobyčejné zázraky v životech méně než obyčejných lidí. Vždyť Roman byl jeden z nejnepříjemnějších lidí ve středisku. Dokázal mi zkazit radost svým mračením a chováním hned, když jsem vstal z postele. Často vedl poraženecké řeči a nechtěl připustit, že by se mohl změnit. Ale potom se vydal vztahu s Bohem a začal s ním mluvit o sobě, a to i před druhými na společných modlitbách. Začal se měnit a když dokončil program, stal se o mnoho schopnějším člověkem. To, kým je dnes, je velký zázrak Boží milosti, která sestoupila do života zničeného, zkaženého a závislého člověka. A to je to, co mám rád. Dívat se na zázraky.
David_É