Jsem rád, že jsem mohl být přítomen okamžikům radosti – křtu našich pěti studentů ve vodě. Bylo fajn, že všichni křtění byli plní očekávání, co to přinese do jejich života. A podle jejich vlastní výpovědi, přineslo.

Boží slovo nás učí, že kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen (Mk 16,6). To znamená, že křest není podmínka spasení, ale logické vyústění naší víry. Bylo by divné věřit, ale nenechat se pokřtít. A protože se studenti nechali křtít na základě svého vlastního přesvědčení, mohli jsme se společně s nimi radovat, že jejich jména jsou zapsána v nebi (Lk 10,20).

Apoštol Pavel vysvětluje ve svých epištolách, zejména v listě Římanům, duchovní význam křtu. Píše, že se ve křtu věřící ztotožňuje s ukřižováním (Ř 6,6), smrtí (Ř 6,3) a pohřbením (Ř 6,4) Krista. Ale kdyby nebylo vzkříšení a byla pouze naděje pro tento život, byli bychom nejubožejší ze všech lidí (1Kor 15,9). Ale Kristus byl vzkříšen a věřící se ve křtu ztotožňuje také s jeho vzkříšením (Ř 6,5) a se způsobem jeho života (Ga 2,20).

A v tom je klíč pro život našich studentů. Když už se starý člověk nenechává vést sobeckými zájmy a nežije podle své vůle (narkoman, alkoholik, gambler, ale také lhář, zloděj, rváč…), ale rozhoduje se podle vůle Boží, není otrokem hříchu. Přebývá v něm Kristus a ten je silnější, protože On přemohl svět (J 16,33) a zmařil skutky ďábla (1J 3,8).

-DL-