Projektový  den

23.10. a 2.12.2009 

„Teen Challenge“ 

„Nekuřte, nepijte, nefetujte, jinak všichni umřete, blá blá blá…“- takhle byste si mohli představovat školní projekt na téma drogy a teenchallenge, nakonec proč ne, jsme přece ve škole. Suchopárná přednáška o tom jak jsou všechny tyto drogy a závislosti na nich špatné, jak nás ničí jen co je vyzkoušíme a jak je berou jen totální nevzdělanci a tupci. Odrazující a až skoro fantastické, naprosto anonymní příklady, jak mladí lidé končí špatně, nám nic neřeknou a dotknou se nás asi jako zpráva, že kdysi dávno se někdo otrávil houbou – a my si z toho máme vzít poučení, které zní „nejezte houby“. Možná si z toho někdo něco odnese a bude se podle takové rady řídit a hub se tedy stranit, sama uznávám, já taky houby nejím J. 

Však naproti všem (mým) očekáváním, tento projekt byl úplně o něčem jiném…

Všechno to začalo 23.10, kdy jsme se na devátou hodinu ranní všichni účastníci dostavili do třídy oktávy, kde již obcovali, dva námi dosud nepoznaní chlapci ve věku kolem 20 let a snažili se spolu s Petrou, Arpi a Adrianou (což byly hlavní vůdkyně projektu) vyřešit nějaké potíže s projektorem. Ale o těchto Tajemných až později, já taky zprvu netušila co jsou zač a k čemu.

Mezi přípravami nám byly rozdány anonymní dotazníky s otázkamy na způsob : kouříte? Zkusili jste někdy nějaké drogy, jaké? … apod. Co se výsledných statistik týče, dopadly „velmi dobře“, bylo mezi námi sice spousta kuřáků, mnoho lidí, kteří by povolili alkohol nebo cigarety už před osmnáctým rokem, ale co se „tvrdších“ drog týče, málokdo vůbec něco zkusil a málokdo by povolil byť už jen marihuanu zlegalizovat – natož něco jiného.

Začaly prezentace, dvě, jedna „nečekaně“ o feťácích, příběhy dvou lidí, kteří propadli drogám a nechali se jimi naprosto zničit – ano, podobalo se to mé původní představě o školním protidrogovém projektu, ale takhle zpětně uznávám, že se to na úvod hodilo, předpokládám, že budete stejného názoru až se dovíte co následovalo.

Následovala totiž další prezentace J . Před ní nám ovšem byli představeni dva Tajemní opraváři projektorů, ze kterých se oproti všem očekáváním vyklubali pracovníci střediska teenchallenge (odvykací středisko pro narkomany) a především jeho původní klienti. V této druhé prezentaci nám představovali projekt Teenchallenge, něco z historie, něco o klientech (nazývaných jimi studenti), zkrátka o celém projektu, který je křesťansky založený a studenti zde mají kompletně vyplněný denní program, ve kterém jsou zahrnuty i studium a práce, čas se nudit-naštěstí, čas pro sebe-bohužel nemájí.

Dále si pak vzali slovo dva Tajemní, kteří se nám představili jako David a Kuba a vyprávěli nám své příběhy jak se dostali do Teenchallenge, kde se jako vyléčení se svých závislostí rozhodli zůstat jako pracovníci. Odpovídali nám na jakékoliv dotazy.

Pak nám byl promítnut film „Requiem za sen“, nebudu tu převyprávět děj, jen vám ho vřele doporučím, je to dokonalý a zajímavý film u kterého se nebudete nudit a zaručeně s vámi otřese.

Dále. David s Kubou se pokusili o rozvinutí diskuze, úspěšně. Převyprávěli nám několik příběhů ze života svého, ze života svých známých a my kladli dotazy a předkládali svoje názory a mínění.

Z ničeho nic konec, popravdě by mi vůbec, na rozdíl od ostatních projektových (či dokonce školních) dnů nevadilo, kdyby se projekt o něco protáhl. Stále by totiž bylo o čem mluvit, co poslouchat a na co se ptát. 

Projekt pokračoval 2.12., kdy (abychom byli situaci a tématu ještě blíž) byl pro nás účastníky projektu zřízen krátký zájezd do šluknova, kde se právě nachází jedno středisko spadající právě pod Teenchallenge. Hned po příjezdu jsme byli uvítáni již ne „tajemným“, ale námi známým Davidem, který nám na úvod promítl krátký film „Most“ (nutno říci, že i zde se objevili nepatrné potíže s projektovánímJ). Pro většinu z nás to byl film naprosto neznámý, o kterém jsme nikdy dřív neslyšeli, ovšem i tak byl do jisté míry podobně otřásající jako „Requiem za sen“ ačkoli co se tématu týče, tak diametrálně odlišný. Opět doporučuji.

Následně  nás David provedl po budově, ukázal nám místnost pro výuku, pokoje studentů, místnosti pro výrobu keramiky a podobných věcí, půdu s podomácku vyrobenou„posilovnou“ , kuchyň, jídelnu a dále pak i nově postavené křídlo, kde se budovaly nové pokoje apod. Spousta věcí byla dosud nedostavěná a nedovybavovaná – ale všude byl cítit elán a chuť do nového života J.

Po prohlídce komplexu nás čekal Marek, 35-letý student Teenchallenge, který nám převyprávěl svůj život, podobně děsivý  jako ostatní příběhy , které jsme tam slyšeli, ale podobný jen v tom, že začal brát drogy, šel ke dnu a stejně už jen jako část příběhů se sám rozhodl se svou závislostí bojovat a odebral se sám do Teenchallenge.

Následovala krátká diskuze, po které jsme se odebrali na autobus zpátky do Varnsdorfu. 

Projekt se určitě pěkně vydařil a myslím, že se nám všem líbil, už jen právě proto, že nebyl na způsob „jedna paní  povídala : píchneš si a umřeš“. Tady jsme se opravdu setkali s lidmi, kteří to všechno zažili, byli ochotni nám vyprávět, odpovídat na jakkoli osobní dotazy a byli shopni diskutovat aniž by někomu vštěpovali do hlavy své názory. Sama se domnívám, že je to pro nás určitá zkušenost a ještě k tomu dobrá zkušenost. 

Anna-Marie Šťastná