Je to trochu složitější. V praxi je to tak, že celý program stojí na křesťanských základech a není deklarován jako typická psychoterapeutická práce. Ti, kdo do něj nastoupí většinou již mají nějaký vztah ke křesťanským hodnotám, nebo prožili konverzi - jsou věřící, ale nejsou sami schopni svou závislost zvládat. Každý klinent tak v rámci pobytu musí absolvovat různé aktivity, ve kterých se nutně setkává s křesťanskými východisky pro život. Používáme bibli jako prostředek k tématům, která je potřeba řešit (odpuštění, vyrovnání se s minulostí, hněvem, závislostí, vztahovými problémy, charakterem, či hledání odpovědí na další otázky, atp.). V rámci programu jsou také modlitební chvíle (samozřejmně, že nikoho nenutíme se modlit, nicméně kontemplace a meditace je také východiskem pro vlastní sebezážitek). Toto vše jistě má na člověka vliv. Vše se snažíme vždy provádět tak, aby každý měl možnost svobodné volby, programové aktivity jako takové jsu však jako i u jiných terapeutických komunit povinné. Víra ve smyslu křesťanské není podmínkou pro setrvání v programu a v minulosti jsme měli klienty, kteří dnes abstinují a křesťanské hodnoty vycházející z praxe bible a obracející se zpět do praktického života, jim pomohly nalézt jejich vlastní směr. A naopak ne všichni tzv. věřící program dokončili a jsou dnes abstinující. Další věcí je jakási desetidenní nultá fáze, kde klient může poznat program a zvážit všechny informace, které mu dají celý pohled na možnosti týkající se jeho osoby a podpory pro bdoucí svobodu od závislosti. Většina těch kdo k nám, ale přichází jsou lidé doporučení z práce církví, takže maji povědomí o tom, že se v programu setkají s vírou a duchovními aktivitami. Jednoduchá odpověď tedy neexistuje. V každém případě to, zda někdo chce nebo nechce být věřící, nemůže být vynuceno na základě přesvědčování, ale na základě vlastního rozhodnutí, které samozřejmě stojí na informacích. Dále pokud klient chce změnit svůj život a stát se abstinentem, nicméně má pocit, že by rád pokračoval v sekulárně zaměřeném programu, vždy se snažíme pomoci tuto léčbu zprostředkovat. Obecně víra vynucená je nanic, a pokud bychom ji dosáhli přesvědčováním, pak stejně v praxi bude natolik slabou, že neprojde dveřmi programu po klintovu dokončení programu

Pokud k vám nastoupí někdo kdo není věřící , snažíte se ho přesvědčovat , nebo to necháváte na osobě volně se rozhodnout?

Bylo by dobré, aby jsi si ty sama i tvá matka přečetla něco o spoluzávislosti, čláleky najdeš na horní liště pod odkazem články.
K tvému bratrovi. Léčba u nás možná je, je však nutný předběžný pohovor. Situace, kdy mu rodiče poskytují konfortní zázemí jej sice chrání před ním samotným (zčásti), ale v konečném důsledku jej více a více znekompetentňuje k vlastnímu životu. Čím dřív dojde ke změně tím líp. U alkoholiků hraje věk poměrně důležitou roli ve smyslu možné úzdravy. Bratr, pokud se rozhodne pro léčbu, by měl znát charakter programu Teen Challenge a jeho křesťanský základ. Veškeré informace nalezneš v odkaze "informace pro klienty" na pravé liště.
Problém spoluzávislosti je také popsán v článku "jak pomoci a přitom neublížit"

Jednak se omlouvám, že to trochu trvalo, ale...
Maro, jsme zařízení, které neposkytuje soudní léčbu, ale jistě by soudce mohl za určitých podmínek toto nařídit. Otázkou je, důvod vzetí svéprávnosti. Pokud je to duální diagnóza, tedy osoba vedle závislosti trpí ještě nějakou další psychickou poruchou, pak v tomto případě je to důvod pro nepřijetí takového klienta do programu. V týmu nemáme žádné psychiatry ani psychology, a tak by tato pomoc byla problematická. Obecně je vždy potřeba se osobně domluvit, vzetí svéprávnosti má jistě své příčiny a je potřeba zvážit možné perspektivy. V každém případě je vhodnější takovéto eventuality konzultovat telefonicky nebo osobně.

Máte u vás i klienty bez svéprávnosti, je možné vůbec takové lidi příjmout, tedy pokud to soud takto nařídí...?

Dobrý den, můj o 10 let starší bratr je alkoholik. Před pár dny byl propuštěn z psychiatrické léčebny, protože vypil při vycházce 1 pivo a samozřejmě nafoukal. Do léčebny se dostal dobrovolně a vše vypadalo slibně, po měsíci však nastala tato situace, že je znovu ve starých kolejích....Bydlí s našimi rodiči v jednom bytě a vztah s naší mamkou je založen na vzájemné citové závislosti. Mamka se nechce hnout z bytu, protože bratra chce hlídat a bratr jen leží v posteli, malo jí a obávám se dalších alkoholových návalů...Brácha pije cca 10 let tvrdý alkohol a pobyt v léčebně před několika dny byl jeho první. Celá rodina touto situací velmi trpí a hlavně tedy naši rodiče bydlící s bráchou doma. Já jsem věřící ale brácha a naši ne. Co tedy dělat? Je možné aby brácha (pokud by chtěl) započal léčbu u vás? Navíc je bratr velmi uzavřený a je těžké s ním komunikovat - jeho nálady se velice střídají. Dík za odpověď.