Od roku 1994, kdy pracuji v Teen Challenge jsem měla možnost se setkat a blíže se seznámit s osudy  téměř dvěmi sty lidí. I když to byly většinou osudy velmi pohnuté, nejvíce  oblíbené obrazy v mé mysli jsou ty, které zaznamenávají vnitřní proměnu člověka a v důsledku toho i jeho vnějšího života.

     Ne všichni máme odvahu ke změně, bojíme se snad sebe, svých bolestí, minulosti, nechceme se vzdát svých představ o životě, svých snů... Ne, není to snadné. Čelit sobě, čelit svým touhám a věřit, že  když se svých představ a tužeb vzdám, Bůh má pro můj život připraveno něco pravdivějšího, skutečnějšího a lepšího. Něco, co skutečně nasytí a upokojí mou duši. Že se naplní to, kým ve skutečnosti jsem. Je těžké procházet ohněm bolesti ztráty dosavadního přesvědčení. Ale bez toho, aniž bychom se zcela vzdali minulosti, není možné, abychom žili něco zcela nového.

     Jedním z velikých bojů, kterým procházíme, myslím všichni, je boj odpoutání se od vlastního sobectví. To bývá příčinou nesvobody, zkrátka řečeno starým osvědčeným jednoznačným termínem - hřích. Hříchu, který jak víme, vede ke smrti.

     Ale už dost přednášky.... Mnozí z těch, kteří prošli mým životem jsou pro mně inspirací, protože každý jeden je jedinečným vyjádřením Boha. A já jsem ráda, že jsem schopna i přes ty všechny opony, kterými se člověk zakrývá, přes všechny ty projevené slabosti, sobectví (i své vlastní)....vidět ve druhých ty, které Bůh miluje a pro kterého jsou jedinečnými bytostmi. Ne neříkám to jako frázi. Jsou to lidé, kteří dokáží strhnout pozornost mého srdce a jsem ráda, že s některými mohu být v kontaktu dodnes.

Mira.