Po znovuotevření Dětského centra ve Šluknově následovalo i otevření klubu Archa pro děti. Náš klub začal fungovat jednoho pondělního odpoledne na jaře roku 2009. Já, jakožto dcera vedoucího centra, jsem dostala za úkol pomáhat v této službě. A kdo zná tátu, ví, že jeho příkazy se musí plnit, jinak je zle ;). Souhlasila jsem, ale do té doby mi pojem „služba“ moc neříkal a trávit dvě odpoledne s dětmi, které jsem neznala, pro mě také nebyl zrovna lákavý návrh. Nic jsem ovšem nezmohla, a tak jsem se ocitla spolu s Tondou T. a Kubou A. na našem prvním klubu. Tehdy přišlo asi 15 dětí a my neměli tušení, co s nimi dělat. Mně osobně to bylo celkem jedno. Skoro pokaždé jsem celé dvě hodiny proseděla na stole a přemýšlela, jak se co nejdřív dostat ven. Nejsem introvert, ale v té době jsem opravdu neměla moc náladu navazovat nové vztahy. Za prvé jsem moc neznala kluky – mé „kolegy“ a za druhé jsem nikdy neměla potřebu kamarádit se a pomáhat Romům. Těch prvních pár týdnů jsem nějak přežila, trochu se otrkala a i přes mou neochotu vytvářet nové vztahy jsem začínala být trochu povolnější.

V té době jsme my, vedoucí klubu Archa, získali nabídku jet na tábor s Dětským centrem v Praze, nad kterou jsem se v první chvíli pouze pousmála a odmítla ji. Ale netrvalo dlouho a názor jsem změnila a rozhodla se tedy jet. Dala jsem poslední šanci tomu, abych se pro tuto službu nadchla, protože jinak by nemělo smysl v tom dál pokračovat. Na táboře jsem sice nakonec mohla být jen 4 dny, ale bohatě to stačilo k tomu, aby se za tu dobu něco změnilo. Nevím jak to popsat, ale mé srdce asi konečně dozrálo a zjistilo, proč nás sem na zem Bůh poslal. Jakmile jsem dorazila domů, už jsem se těšila, až ty „naše děti“ uvidím. Nemohla jsem se dočkat, jak si s nimi budu jen tak povídat a při tom jim přinesu evangelium.

Mé nadšení mi vydrželo dodnes. Můžu pozorovat, jak ve mně děcka vidí autoritu, i když jsem jen o pár let starší. A když se ohlédnu zpět, mohu vidět plno změn, které s sebou čas přinesl. Jsem strašně vděčná Bohu za skvělé kamarády, kteří se mnou mohou v centru sloužit. Díky Bohu, že právě je zachránil a dal jim nový život, protože bez nich by žádná Archa nebyla. Díky i za to, že jsme mohli získat nové členy do týmu a vzájemně se stát oporou a povzbuzením.  Je úžasné vědět, že můžeme ovlivňovat životy dětí, být jim příkladem a ukazovat jim Boží lásku. Jsem vděčná, že alespoň u některých dětí můžeme vidět změnu. Také Bohu děkuji za to, že právě nás vybral, abychom sloužili této věkové skupině a byli nástrojem pro změnu. Doufám, že naše služba stále poroste, my budeme moct ovlivnit mnoho dalších životů dětí, skrze ně i životy jejich rodičů a celých rodin, protože věříme, že Bůh má pro Šluknov plán :)

-WC-